Historie motorismu a Horní Počernice - Příběh první
Zahajujeme na našem webu novou rubriku. Rubriku, která bude populárním způsobem připomínat dobu počátku minulého století v oblasti motorismu, techniky a zajímavých sportovních a cestovatelských událostí s motorismem a technikou spojených.
Nebudeme přísně historicky tuto dobu zpracovávat, ale pokusíme se vám populárně a mnohdy i s velkou nadsázkou předkládat události a příběhy, které budou mít i nějaký vztah k Horním Počernicím. Budeme rádi pokud zaujmou nejen ty dříve narozené, kteří budou s nostalgií vzpomínat, ale především mladou generaci, která si mnohdy uvědomí , že naši předkové a naše země byla významnou součástí tohoto dění nejen v Evropě, ale i ve světě.
Neposuzujte naše příběhy a vyprávění přísně faktograficky a historicky. Vztah k Horním Počernicím, který v těchto příbězích a událostech budeme hledat, berte opravdu s nadsázkou. Chceme se řídit heslem „ Všechno mohlo mít s naší obcí souvislost“. Neopomineme však vždy základní historická fakta.
Budeme rádi pokud sami naši rubriku obohatíte o vlastní poznatky a zážitky, nebo o materiály, které stojí za to publikovat. Rádi budeme s kýmkoliv na těchto příbězích spolupracovat.
Tak tedy začínáme.
Příběh první.
Bohumil Turek – Aero a Horní Počernice:
Psal se rok 1923, když na okraji Vysočan postavil pan Dr. Kabeš novou moderní továrnu na výrobu letadel a později automobilů Aero. O vzniku a vývoji této automobilky a hlavně letecké továrny si povíme někdy jindy v jiném příběhu. Nyní jsme v době, kdy tato značka měla již za sebou první krůčky a začala se velice rychle rozvíjet. Nová továrna poskytla zaměstnání téměř 500 dělníkům a 70 úředníkům. A protože nová továrna hledala i jiný výrobní program, než výrobu letadel, začala se zabývat vývojem a konstrukcí lidového automobilu, který by byl dostupný pro nejširší vrstvy obyvatel a byl tak levný, že by se cenou vyrovnal motocyklu se sidecarem a přesto poskytoval pohodlí automobilu. A tak vznikly populární Aérovky.
Vysočany byly nedaleko obce Chvaly a již tehdy vedla silnice z Vysočan směrem na východ, která byla velice příznivá a vhodná pro zkoušení a zajíždění nových vozů a prototypů. Proto se v letech 1926 – 1930 po silnici do Chval a dále Horních Počernic začali prohánět malé hbité vozy, které postupně připomínaly spíše sportovní vozidla než jen levný lidový automobil. Ve vysočanské továrně pracovali také mnozí dělníci ze Chval a Počernic a pro tovární zkušební šoféry tehdy již stojící restaurace „ Na Růžku“ sloužila za zajímavou zastávku při jejich jízdách. Chvalský kopec byl vhodnou zkušební částí celé jízdy a na jeho vrcholu byl krámek pana Kupra, který měl první tankovací stojan pro napájení jejich Aerovek. Podle pamětníků byl mezi těmito zkušebními a závodními jezdci i Bohumil Turek. A právě o něm a jeho mimořádném sportovním a motoristickém výkonu je toto naše povídání.
Bohumil Turek se narodil 26.května 1901 ve Dvoře Králové. Počátky jeho kariéry jako motocyklového závodníka byly spojeny s pražskou firmou Tesárek a značkou Harley-Davidson a není bez zajímavosti, že na své svatbě v roce 1927 spolu s několika svými přáteli založili „Harley Club Praha“. Ale o tom také někdy v dalších pokračováních našich příběhů. Teď se vraťme k Aerovkám:
Rok 1929 přinesl zásadní obrat v Turkově motoristické kariéře. To když v pražské továrně Aero spatřil světlo světa malý automobil o objemu 500 ccm a výkonu 10 HP (koní). Zástupci továrny nabídli vůz k otestování a on vyrazil se svou mladou ženou na první jízdu do Orlických hor. Kouzlu jízdy na čtyřech kolech ve voze, který sliboval stát se vozítkem vskutku lidovým, propadli oba mladí lidé a o dalším Turkově osudu bylo tímto rozhodnuto. Stal se vedoucím zkušebny motorů v továrně Aero a spojil tak na řadu let život svůj s prací pro tuto značku, která se měla stát snad nejpopulárnější z řady výrobců tuzemských vozů.
K úspěchům této značky bylo však ještě daleko, ale Turek měl již tenkrát řadu plánů, jak na to. K prvním plánům patřila cílová jízda k pražskému Autosalonu 1929. Vybral si trať Praha - Paříž - Praha, což činitele továrny poněkud překvapilo. Ale na Turka si měli teprve zvykat. V domnění, že navržená trasa snad nestačí, navrhl ještě prodloužení do Brestu a po návrat do Prahy ještě zajížďku do Hamburku. Sebral vůz, mechanika Antonína Nahodila, který se měl stát jeho spolujezdcem v řadě dalších cest, a vyrazili. Cestu dlouhou
V roce 1930 se rozjíždí ještě dál. Cílem je opět pražský Autosalon, ale trasa je tentokrát stanovena přes severní Afriku. Z Barcelony si to namířil do Casablanky, Marrakeše a Agadiru, po cestách, kudy tak malý vůz nikdy předtím neprojel. Po
K berlínskému Autosalonu v roce 1931 vypsali pořadatelé cílovou jízdu se zajímavými podmínkami: zvítězí nejmenší vůz s největším počtem najetých kilometrů a největší zátěží. Turek naložil k Nahodilovi ještě svoji manželku Růženu, a protože německé posádky na vozech DKW, které si na vítězství brousily zuby, vyrážely z Barcelony nebo Madridu, namířili si to s malinkou aerovkou ještě o
Únorové počasí v Pyrenejích cestě dvakrát nepřálo, v průsmycích bylo třeba vzít na pomoc lopaty a odhazovat sníh po bouřích, sebevědomí soupeři počítali, že aerovku snadno předstihnou, ale zůstali za zasněženými horami. Do Berlína dojela statečná posádka za mlhy a hustého sněžení, ovšem vítězně. Český lidový vůz Aero se opravdu stává "malým vozem pro velké cesty".
Ještě doznívaly ohlasy na berlínský úspěch a Bohumil Turek vyráží znovu na dálkovou cestu. Dne 21. května 1931 vyjíždí na trať největší automobilové soutěže "
A je tu rok 1932. Zdá se , že Turek nezná hranice a Aerovka je opravdu nepřekonatelné vozidlo. Turek se rozhodl k opravdu vyjímečné zkoušce vozu a sama sebe. Pod kontrolou Autoklubu najezdil v roce 1932 na trati Praha - Brno - Praha
Na Veteranparty také uvidíte téměř kompletní přehlídku vozů Aero včetně typu, na kterém Turek tuto jízdu podnikl. Na akci si budete moci pohovořit s největšími příznivci a fandy značky Aero, z nichž někteří používají do dnešní doby vůz Aero jako svůj jediný vůz pro každodenní jízdy.
Na tomto příběhu měli Chvaly a Horní Počernice jistě svůj podíl. Přijemné posezení továrních jezdců a i Turka v zahradě restaurace „Na Růžku“ jistě přispělo k jejich dobré pohodě a plánování úspěchů firmy Aero.
Někteří pamětníci také vzpomínají, že Turek s oblibou jezdil do Chval k vyjížďkám se svou ženou Růženkou ještě dříve, než se s ní oženil. Ale o tom také možná někdy příště.
Jan Brunner