Historie motorismu a Horní Počernice - Příběh třetí
V dalším pokračování příběhů spojených s motorismem a Horními Počernicemi se dozvíte, jak to bylo s Chvaly a benzínem. Vezměte tento příběh jako pozvánku na VeteranParty 2012 a také na výstavu věnovanou historii automobilů Aero, která se bude konat ve výstavních prostorách Hotelu Chvalská tvrz.
Příběh třetí
Jak Chvaly ke svému jménu a k benzínu přišly
Musíme se vrátit daleko do historie, až do doby, v níž se v Čechách teprve začínal tvořit zárodek našeho dnešního státu. Kníže Václav zemřel za dosud ne zcela jasných okolností násilnou smrtí u dveří kostela ve Staré Boleslavi a vlády se ujal kníže Boleslav, celým jménem Boleslav I. Ukrutný, někdy také přezdívaný jako bratrovrah či královrah. Nebyl snad tak špatným vládcem, jak by se dalo soudit z jeho přízviska, naopak za jeho vlády se Čechy významně rozšířily jak geograficky (došlo k připojení Moravy a části Slovenska), tak i vojensky, politicky a ekonomicky. O hospodářském rozmachu svědčí mimo jiné i fakt, že Boleslav I. začal v Praze razit první české mince, Boleslavské denáry, o které měli obchodníci velký zájem. Do té doby se totiž obchodovalo buď výměnným způsobem nebo se jako platidlo používaly jemné plátěné šátečky anebo se prodávalo a nakupovalo za různé cizí mince s různým obsahem drahého kovu, což všechno přinášelo větší či menší nevýhody.
Psaných dokladů z této doby je velmi, velmi málo. Jedním z nich jsou zápisky vyslance chalífa z Cordóby Ibrahíma ibn Jakúba al-Isráilí at Tartúší, který v poznámkách z cest v letech 966 – 967 popisuje Prahu slovy „Město to Frága jest zbudováno z kamene a vápna a jest ze všech severních zemí obchodem a potravinami nejbohatší“. Chvaly ovšem nemají nic společného s ibn Jakúbem, ale s jeho bratrancem Muhammadem ibn Taríq al-Ismailí at Tartúší. Ibrahím a Muhammad byli nejen úředníky na chalífově dvoře, ale byli to zejména obchodníci. A obchod má svá nemilosrdná pravidla.
Kníže Boleslav nechal razit své denáry, za které cizí kupci rádi prodávali vzácné zboží: koření, jemné látky, meče z damascénské oceli, olej, šperky a další drahocennosti a věci, kterých byl v Čechách nedostatek. A už tehdy se některé obchody činily ve státním zájmu a byly hrazeny z veřejných prostředků, v dnešní terminologii bychom řekli z peněz daňových poplatníků. A takovým obchodem byl v létě roku 968 i nákup několika stovek lehkých a přitom odolných drátěných košil pro přebudovanou knížecí ozbrojenou družinu. Nebylo mnoho obchodníků, kteří se o chystaném nákupu dozvěděli, a jen pár z nich bylo schopno dodat požadované množství zboží v krátkém čase. Mezi ně právě patřili bratranci Ibrahím a Muhammad. Oba nakoupili lehké kroužkové brnění od zbrojířů ve Španělském Toledu a jejich karavany s těžkým nákladem se vydaly do Čech. Oba také věděli, že musejí dorazit ke knížeti Boleslavovi jako první, aby se jejich obchod realizoval. Ten z nich, kdo v závodě s časem prohraje, bude zboží muset po částech obtížně nabízet řadě dalších velmožů a jeho zisk z obchodu se ztenčí.
Zpočátku se zdálo, že má navrch Muhammad. Postupoval frekventovanou kupeckou cestou přes Narbonne, Štrasburk a Norimberk, zatímco Ibrahím zvolil o trochu kratší ale náročnější trasu přes Avignon, Janov a Linz. Oba obchodníci neměli zprávy o postupu toho druhého, ale o to více spěchali a občas i zariskovali. A to se právě nevyplatilo Muhammadovi, který se k Praze blížil od jihu, zatímco Ibrahímova karavana postupovala přes Žatec a Slaný od západu. Prahu už měli Muhammadovi muži skoro na dohled, když přebrodili mělký tok Rokytky, ale hned za ní se cesta zúžila a zavedla je do neprostupných houštin dnešního Klánovického lesa. Navíc se karavana dostala do bažin, ve kterých se několik těžce naložených zvířat utopilo i s nákladem, a při hledání pevné půdy se pořád víc nohy zvířat i mužů nořily do mokřin a všichni se jen těžce prodírali hustým lesem. Situace byla zoufalá, unavení a vysílení lidé, polomrtvá udřená zvířata. Nakonec se však čelo karavany přece jen vymotalo z houštin a bažin, les končil zhruba tam, kde je dnes nová chvalská čistička.
V čele jel na koni Muhammad, za ním se zbytek karavany těžce táhl přes louku a malá políčka do kopce, ze kterého se budou moci rozhlédnout po krajině, aby našli cestu dál. Pár vylekaných místních pastýřů a zemědělců se poschovávalo v houští a z úkrytu sledovalo, jak se cizí karavana zastavila na vrcholku a vysoký přepychově oblečený muž seskočil z koně. Rozhlédl se směrem k Praze, pak se mu v unaveném obličeji objevil úsměv. Položil na trávu malý barevný kobereček, klekl na něj a s rukama nad hlavou se několikrát předklonil čelem až k zemi. Přitom stále dokola opakoval něco, co znělo jako „Inž. Chvála, Chvála!“ Vesničané nevěděli, že Muhammad děkuje svému bohu za to, že ho vyvedl z bažiny a z lesa: „Inšalláh, Walláh, Walláh!“, což česky znamená „Buď Alláh pochválen, stala se boží vůle!“. Nerozuměli mu, ale zanechalo to v nich takový dojem, že od té doby začali tomu bezejmennému návrší říkat Chwala.
Muhammad se však radoval předčasně. Nevěděl, že právě tou dobou jeho bratranec Ibrahím projíždí branou pražského hradiště. A že tu schází nějaká souvislost s motorismem? Jen zdánlivě - Muhammad byl první, kdo do Čech přinesl ropu. Tehdy tomu v jižních zemích říkali zemní olej a používali ho ke svícení v kahanech. Ale trvalo to ještě více než 900 let, než se ropa, tentokrát už v trochu jiné formě, na Chvaly vrátila. V roce 1901 byla založena rafinerie v Kolíně a ta začala někdy kolem roku 1910 dodávat benzín, petrolej a mazací oleje pod značkou Gasoline do obchodu pana materialisty Kupra na Chvalech.
Přemysl Frýda